4.1.2010 11:19:47 MsLucii
Ježíšek
Pamatuju si doteď větu paní učitelky v PRVNÍ TŘÍDĚ - "No, na Mikuláše a čerta tady snad už nikdo nevěří, že ne.." Já třeba věřila a jsem si jistá, že jsem nebyla jediná.. Měla jsem pocit, jako by mi někdo něco ukradl..a od té doby jsem začla pochybovat, jak je to vlastně i s Ježíškem, ale věřit jsem prostě CHTĚLA
a říkala jsem si "..co kdyby.." :-D! To mi vydrželo asi dva roky, pak jsem se těšila na to, že pujdu s mamkou tajně do města koupit něco taťkovi pod stromeček a zase obráceně a navíc jsem si připadala důležitá, že já už to vím a bavilo mě hrát divadýlko před mladší sestrou (tajné zdobení stromečku, protože i to u nás dělal Ježíšek atd.)
Ta naopak ztrátu Ježíška obrečela, nechtěla se s tím smířit.. Takže - je to různé..
U svých dětí bych jednou ráda tu pravdu "dávkovala", jak tu někdo psal..
Odpovědět