Osobní postoj a raději Ježíška než Santu a Dědu Mráze

Moje děti věřily a malá ještě věří a to jí bude deset. Jako 3-letá vběhla do pokoje dřív, než jsme chtěly, zřejmě se tehdy zachvěla záclona od otevřeného okna a průvan způsobil, že ona HO prostě viděla a dokonce HO i nakreslila. Byla jsem tehdy z toho obrázku mimo. Vypadal tam jako zárodek v bříšku. A to jsme tehdy ještě nic takového neřešili. Proto jí ho nevymlouvám, nicméně letos bylo otázek mnohem víc a moje odpověď byla, že každý něčemu věří a pokud ona tomu, že jí nosí dárky Ježíšek, proč bych jí to měla vymlouvat, když ona ho viděla a já ne.

Že jí to závidím!

Sama jsem v životě zažila tolik nevysvětlitelných věcí a setkání s mrtvými, že nemám důvod nevěřit.
Letos poprvé ale i dárky kupovala. Radovala se ze všeho, z dárků od Ježíška, dárků ode mne, sourozenců, táty a prarodičů, kam je ale také donesl Ježíšek.
Nevím, jestli už lecos dělá s úmyslem potom pozorovat, ale ... pochopila jsem, že si o to, co by ráda od Ježíška dostala, řekne tak jednou a někdy jen v náznaku a o to víc se snažím, aby jí to Ježíšek donesl. A věci, o které si říká často, kupuji já a balím je do stejného papíru, jako ona nám všem.
Pro někoho oblbování, pro mne neskutečně hřejivý pocit u srdce, když ji vidím, jak rozzářenýma očima rozbaluje dárky ...a tak to bylo i se staršími dětmi a nenapadalo by mne nikdy, dělat to jinak.
Mnohem a mnohem víc mne trápí zavádění Santy a dříve Dědy mráze do našich končin.
Věřím, že pro děti je zhmotnění Santy ve filmech mnohem přijatelnější, ale chybí mu právě ta touha snu, něčeho nadpřirozeného, neviděného, tajemného ...
Já sama si nepamatuju, kdy jsem prozřela a pochopila, ale právě tyto Vánoce jsme se o tom s mámou bavily a ona si to pamatuje přesně. Tehdy jí to hodně ublížilo, dozvěděla se to příliš brzy, v první třídě, byl rok 1957 a slovenský venkov byl plný věřících a ona patřila k nim a socialistická paní, vlastně soudružka učitelka, tyhle děti obrala o jejich sen.
Možná máme štěstí na paní učitelky ve školce a i ve škole, která čtvrťákům jejich sen nebere a nevnucuje jiné. Přesto si děti dávaly dárky navzájem a přesto si psaly i Ježíškovi.
Nevidím v tom problém a jde spíš o to, pozorovat dítě a čekat na ten správný okamžik, aby mu odebrání jeho snu a víry neublížilo víc, než ponechání ho v jakémsi ... pozitivním lhaní ze strany nás, dospělých.