O vánocích bez ježíška mě vůbec nenapadlo uvažovat!!!!

Ježíšek není pro nás symbolem víry, je to někdo hrozně hodný, tajemný, kdo se nám snaží udělat radost. Letošní vánoce s dcerkou necelých 5 let a synem 2,5 jsou nezapomenutelné. Stromeček jsme zdobili společně, to je zábava pro všechny. Po večeři se ale odebrali všichni nahoru, vyhlížet ježíška. Já jsem mezitím připravila dárky pod stromeček a rozsvítila ho, pootevřela dveře na zahradu, zablikala venkovním světlem a zazvonila na zvoneček. A zatímco jsem poté utíkala jako "ze záchoda" a volala na děti, jestli něco neslyšeli, oni mezitím utíkali dolů ze schodů. Rozzářené oči nebyly ve tmě vidět, ale ta nádherná atmosféra byla cítit. A děti se nevrhly nejprve na dárky, ale běželi se kouknout ke dveřím, jestli "ho" ještě neuvidí. Neviděly, ale příští rok si na něj dcerka "počká u stromečku, aby ho zase nepropásla". Rozbalování dárku a obrovská radost i z úplných kravin je nepopsatelná "Maminko, ten ježíšek je tak hodný". A když pak volala sestřence "On ti tady nechal taky dárek, my ti ho přivezeme!" Nedovedu si představit Vánoce bez tohoto rituálu.

Až se mě jednou zeptá, jestli ježíšek existuje, asi řeknu něco jako "když budeš chtít, v srdíčku ho budeš mít pořád". A jesti jí děti ve školce nebo škole řeknou něco jiného? Vybere si sama, čemu chce věřit a kdy. A dokonce ani nemáme problém s tím, že některé dárky k vánocům si dáváme mezi sebou a babičkám je vhodné něco vyrobit.
Myslím, že je hezké trochu toho tajemna v dětském světě ponechat. Odpovědi na dětské otázky se dají naformulovat s otevřeným koncem...