Re: překvapivé

Hlavně ale v různých křesťanských zemích nosí dárky různí lidé či různé bytosti. Jen v sousedním Německu je jich hned několik. Na severu a ve většině protestantkých zemích je to Weihnachtsmann (značně podobný Santovi), jen u bavorských sousedů a ve Švábsku je to Kristkindle, tedy jako u nás košilaté miminko. V Anglii to býval také duch vánoc,ve Španělsku a tam, kam přinesli křesťanství Španelé nosí velmi logicky dárky tři králové a tak by se dalo pokračovat.
A všude "řeší" maminky stejný problém, kdy říct ři neříct dětem. Mají celé taktiky, jak jim ten kouzelný čas víry v zázraky prodloužit. Od různého balícího papíru pro dárky, povinností nezapomenout sníst pár kousků cukroví za Santu až po vytváření "sněhových stop" z mouky, mrkviček pro soby atd.
Kdy skončit s tímhle hraním, často dost náročným, záleží jen na dítěti samém a na vás. Dost často už děti tuší či dokonce "vědí", jak to je, ale dál hrají s rodiči hru, že věří. Nechtějí brát vám tu radost z hry, která jim přináší tolik radosti. Žadné trauma či nedůvěra v rodiče nehrozí, jen se zamyslete nad tím, kolik věcí, které jim tvrdíte či radíte jsou jinak.
Jen se změní pravidla té pěkné hry, jak to spousta holek popsalo: v nové sdílené tajemství, jak a koho podarovat a udělat mu radost. Protože o tom ten svátek je, o radosti z dávání a vůbec to nemusí být dárky hmotné. Tak si s tím tak nelamte hlavu. Vyřeší se to samo.
Věra S.