POKUD TO NENÍ NEZBYTNĚ NUTNÉ, NECHODÍ SAMA

Patřím mezi úzkostlivé rodiče a nejsem sama.

Bydlíme ve dvacetitisícovém městě, kde si nikdo nikoho nevšímá.
Nevšímá si ani jeden druhého v domě. Děti tu jsou na obtíž, řvaní pod okny se neustále řešilo na "domovních schůzích" a proto i děti přestalo bavit chodit ven.
Jsem nervozní, neklidná, když je malá někde za barákem a ona sama pochopila, že z lítání po venku nic nemá. Před domem hlavní silnice, za domem plácek, kde je mizerné pískoviště, o které už nemá zájem a jedna houpačka, o kterou bojuje vždy několik dětí. Ani ve snu by mě nenapadlo, aby šla někam, kde na ni neuvidím.
A to je velice samostatná. Není bojácná, jen ví, co všechno se může stát.
Říkám jí, že jí věřím, lidem ne.
Před nedávnem kousek od nás zavraždil pedofil chlapce, který si směl chodit hrát do parku. Určitě tisíckrát od mámy slyšel, že se nemá bavit s cizími a přesto jednou neposlechl, jednou se nechal zlákat a ...
Máma to nezvládla, už je taky po smrti.
I já jsem chodívala celé dny kolem vesnice u starkej na Slovensku, chúďa, nevěděla o nás i celé hodiny, jen hladová jsme došla domů na kus jídla. Krásné časy.
Žilo se v domnění, že úchylové nejsou, o pedofílii se nemluvilo a kdo tím trpěl, byl v base. V novinách bylo víc pozitivních zpráv, protože v socialismu přeci jinak žít nelze.
Vzpomínám ráda a stejně tak ráda bude vzpomínat má dcera, jen na jiné vzpomínky. Je jiná doba, jiné zájmy ...
Kdybychom měli možnost tolika vyžití my, taky bychom nejspíš nelítali celé dny venku.
Ano, jsem starší rodič a co? Mám i dvě dospělé děti a i u nich to bylo stejně. Od baráku se nesměly hnout. Les jsme měli tehdy kousek. Nikdy tam nesměly sami.
Když jsem měla syna v kočáru, dnes je mu dvacet, unesla poblázněná zdr. sestra kočárek s malým Tadeáškem. To všechno vás poznamená.
Každoročně zveřejňují koncem roku fotografie pohřešovaných dětí.

Copak Vás to nechává chladnými?

Mě tedy ne a proto, pokud si myslím, že dokážu svoje děti ohlídat a přitom je neomezuju v rozletu, ke kamarádům chodit smějí, do kroužků taky chodí, kontakt s kamarády mají, tak to udělám.
Ony nevědí, oč přicházejí. A já nebudu tak hloupá, abych jim to vykládala a vzbuzovala v nich lítost nad tím, že nevědí, jaké to je být samo v lese, samo za městem ...