je to výchovou?

já mám takovou trochu zvláštní zkušenost. nikdy sem nemluvila jako dlaždič, ani tou "puberťáckou" řečí. učitele beru jako autoritu doteď (a další lidi samozřejmně) opisovat sem si snad ani nedovolila a tahák sem si poprvý udělala v 9. třídě a ani jsem ho nepoužila. teď si řeknete: to se rodiče vyznamenali můžou bejt hrdí. ale rodiče mě v podstatě nevychovávali. otec ke mě neměl žádnej vztah, pomalu se se mnou ani nestýkal a mamka na nějakou přísnou výchovu nebyla. jinej dospělej se na výchově nepodílel. teď mi řekněte čím to je? jak se děcka chovaj je to skutečně jen výchovou nebo se tak rodí? jak se stane že i dítě doma něco sice vidí, ale chová se opačně? a na druhou stranu co rodiče co nikdy ve výchově neselhali a vyroste jim grázlík? asi je to jen o štěstí, někdy výchova nezmůže nic a proto se děsím toho že bych někdy měla potomky.