Jak se do lesa volá...

I ve výchově platí tohle úsloví, možná více, než kde jinde. Čím lépe se k dětem chováme, tím lepší mincí nám oplácejí. A tím nemyslím podbízení a povolení čehokoli a absolutní názorovou i celkovou volnost pro dítě. Spíš naopak. Laskavost, ale také schopnost určit mantinely a dodržovat je - pro všechny členy rodiny. Hobvořit s dětmi, věnovat se jim, vysvětlovat jim, proč nesmí běhat do silnice samy, proč nemají být drzé na nás ani na ostatní lidi, nepoužívat kategorické soudy, ale potrestat, když něco dělají zlovolně. Kdyby na mě byl syn drzý a sprostý - je teenager - vysvětlila bych bych mu rázně, že se tak chovat nemá a proč - hrubost muže vůči ženě se ve slušné společnosti netoleruje a jeho ponižuje. On je inteligentní, tudíž by se ho to dotklo. Nikdy jsme děti nebyli, kromě plácnutí několika plácnutí po zadečku. Píchat babičku do ruky vidličkou (jak jsem myslím tady četla) by mohlo jen jednou, musela bych se stydět sama za sebe za takovou špatnou výchovu. Dítě se má chovat slušně a my mu máme jít příkladem. Když se tak nechová, udělali jsme, možná už někdy hodně dávno, v jeho výchově chybu...