Re: Tentorkat te uz skutecne zabiju, aneb jak to probihalo u nas

Míšo, já vím.....
Před pěti lety jsem skončila s psychoterapií. Moc mi to pomohlo, hlavně v sebepřijetí. Chodila jsem na ní cca šest let, kdy jsem docházela nejprve každý týden, pak měsíc, pak zas týdně až jsem cítila, že už to nepotřebuji. Psychoanalýza mi byla nabízena, ale já jí nechci. asi se bojím. Ani ne tak toho, co se mi vybaví, ale toho, co přijde potom, co to se mnou udělá a myslím, že by to mohlo být horší. Cítím, že tuhle pandořinu skříňku nemám otvírat. Možná se to jednou změní a moje páteční nevolnost mě zase přinutila o tom přemýšlet. naprosto mne to vykolejilo. Přitom jsem přesvědčená, že jsem svůj problém přijala a zpracovala. Jak je vidět, dokáže mne to stále ještě překvapit. Když se odosobním a podívám se na to zvenku, tak se posílám na psychoanalýzu a je mi jasné, že to je dobrá cesta k řešení, ale když jsem uvnitř, tak to prostě nejde. Míšo, bojím se taky vystavit celou rodinu mým stavům při psychoanalýze a ty víš, že to je nadlouho a velmi bolestné. Myslím, že spíš zvládnu občasné překvapení připomínkou minulosti, než tohle. Jo, jo, kovářova kobyla chodí bosa.