4 roky?

Článek mi připadá zajímavý, ale zabývá se v podstatě hlavně rozchodem iniciovaným ženou kvůli partnerově nevěře. V mém případě ovšem ten rozchod inicioval exmanžel.

Nedovedu si představit, že bych se rozhodla čekat 4 roky. Myslím, že by mě to zničilo psychicky i fyzicky. Manžel odešel za milenkou velmi rychle - rozhodně jsem ho nevyhodila - a já si přála rok počkat do podání rozvodu. Ale déle bych čekat nechtěla. Nemůžu strávit vlastní život čekáním, jak něco dopadne, jestli on se vrátí nebo ne, rozmyslí nebo ne... Myslím, že citlivější žena si za takové čtyři roky nejistoty a užírání se vypěstuje v lepším případě žaludeční vředy, v horším nějaký ten nádor :-(

A po bývalém fakt netruchlím, v žádných fantaziích se mi jako záchranná postava neobjevuje. Když přijdu vytočená z práce nebo když se poroučí nějaký spotřebič, jako soucitnou duši a eventuelně pomoc volám ségru, se kterou bydlíme Aspoň něco

Musím říct, že by mě dost zajímalo, co prožívají v obdobné situaci muži, ať už vyhození nebo odcházející. Ženské myšlení jakž takž chápu, ale mužské je mi často záhadou.