Re: to je pohled opravdu jen z jedne strany

Sylvo,

já myslím, že pan Klimeš za ten název nemůže - jak už tu někdo psal, dali ho tam redaktoři, aby to mediálně více "táhlo".

Ani v článku to nesrovnával obecně, ale popsal své vlastní pocity a to, že rozchod nesl hůř, než nemoc. A na tento svůj pocit má jistě právo, ovšem už nikoli vztahovat ho na jiné (což myslím nedělal).

Mám za sebou velmi čerstvě něco hodně podobného jako Vy, také mám malé děti. Půl roku chemoterapií, operace, 30 cm jizva, plešatá hlava. A aniž bych chtěla v nejmenším snižovat Váš pohled na věc (protože sama jsem z toho byla první měsíc taky úplně na hrnci), musím ZA SEBE říct, že jsem to vnímala úplně jinak, a krom toho prvního měsíce, kdy jsem se s tím musela nějak srovnat a taky jsem byla v depresi a plakala jsem, jsem ten půlrok kupodivu vnímala jako velmi pohodový.

Vím, že to zní asi divně, ale energií mě "nabíjeli" lidé okolo mě - můj skvělý manžel, kamarádka, která se z rakoviny vyléčila a už pětadvacet let žije bez remise, noji úžasní příbuzní a kamarádi, kteří mi pomáhali s dětmi, když jsem byla v takovém stavu, že bych nedokázala ani dojít do školky.

Moc mi pomáhalo i to, že jsem věděla, že mám naději - že není nutné na moje onemocnění umřít a že jsem chemoterapie snášela díky podpůrným lékům velmi dobře.

Teď mi řekli, že jsem "čistá", a já odmítám na zbytek života upadnout do deprese, co by kdyby. PRO MĚ osobně byla rakovina mnohem menší fyzická a psychická zátěž, než jsem si původně myslela (mohu srovnávat, moje maminka na totéž skoro před třiceti lety zemřela)a ZA SEBE mohu říct, že mi takové články jako pan Klimešův dělají moc dobře - ukazují mi, že tahle nemoc NEMUSÍ být konec světa.