To se mi ulevilo...

To se mi ulevilo, že jsem si zde kromě souhlasných tvrzení přečetla také spostu názorů, že žena po rozvodu není "mrtvola". Rozvádím se, nechci, snažila jsem se manželovi vysvětlovat: mám ho stále ráda, miluji ho, máme děti... Když jsem četla tenhle článek, docela jsem spadla do větší deprese než teď jsem. Snažím se přesvědčovat, že nám bude s dětmi lépe, že sice po finanční stránce to nebude žádná sranda, ale zase si budu moci žít po svém, že to nakonec bude prostě lepší a bude nám s dětmi fajn. A pak si přečtu článek, kde se dozvím, že se z toho nevyhrabu do konce života... Rozvod strašně moc bolí, zvlášť, když máte partnera a otce svých dětí stále ráda, je to strašné zklamání a...a ...a tisíc dalších bolestných pocitů. Po přečtení Vašich názorů na článek se mi fakt ulevilo - zase pracuji na tom, že musím myslet pozitivně, nebýt na něm citově závislá - život tím nekončí ani pro mě ani pro mé děti. A chci věřit tomu, že jednou potkám muže, který to s námi bude myslet vážně