Perfektní.

Děkuji vám, tohle je po velmi dlouhé době článek, který jsem přečetla do samotného konce a se kterým téměř beze zbytku souhlasím.

Aktivní přístup (a nejen k porodu) je nejlepší cesta, kterou jít, i když některé z nás to stojí docela velké úsilí, bo nejsme takto predispozičně nastavené, a máme sklon spíše k pasivitě. U porodu jsem si ale ověřila, že pasivní přístup, bez ohledu na dobré pohnutky, přináší jen potíže a ve mě zůstalo to, co ve článku zmiňované Janě (pomohla mi jedna podpůrná ženská skupina), když jsem konečně u třetího porodu vzala události do svých rukou a vložila plnou důvěru do svého těla a rodícího se dítěte, na porod mám stejné vzpomínky jako zmiňovaná Soňa, jako na nejúžasnější zážitek mého doposavadního života, s dítětem mám naprosto nekomplikovaný vztah, a sebe jako matku vnímám pozitivně.
Což se po prvním porodu říct nedalo, byla jsem plná pochybností, měla poporodní splín, dítě stále brečelo, bo odráželo moje vnitřní napětí a nejistotu.

Takže děkuji za krásný článek!