Re: chtějí slyšet nebo ne?

Píšete: - ničemu Vás neučím
Ó, jak to můžete vědět, nejsa mnou? :o) Učíte mne nevědouce že to děláte.

Píšete: - ano, nemyslím si, že to lékaři nechtějí slyšet. Proč bych se měl ptát všech, o všech jsem nepsal, reagoval jsem na Vaše tvrzení, nepřišel jsem s novým ttvrzením. Vy jste psal, že lékaři něco nechtějí slyšet, já jsem psal, že si to nemyslím. Kdybyste napsal, že to někteří lékaři nechtějí slyšet, buď bych nereagoval (hlavní varianta) nebo bych se optal kteří nebo bych to měl za poloviční pravdu. Logickým klamem v podobě nepatřičného zobecnění byl Váš výrok, můj byl oponentní.

Máte pravdu, nepřesně jsem se vyjádřil a omlouvám se za to, již podruhé. Přesto si dovolím upozornit, že se skutečně nevyjadřuji systematicky, ale kérygmaticky. Ne proto že bych tím chtěl klamat, ale proto že tak se vede většina komunikace. Výrok lékaři to nechtějí slyšet je v tomto modu srozumitelný pro většinu lidí, kteří si lehce domyslí že přece nemohu znát smýšlení jednoho každého lékaře, ale že tak vyjadřuji přesvědčení že tento stav je převažující, aniž bych byl schopen doložit v jakém procentu přesně. Vyjadřovat se systematicky v běžné komunikaci není většinou možné.

Píšete: - slova mají obsah, pokud chcete něco řešit, musíte se především dorozumět, což m.j. znamená vyjádřit to co chcete sdělit. Písemná forma je vždy náročnější, neboť postrádá řadu vlastností řeči.

Naprostý souhlas. Přesto pokud chcete věci řešit, je produktivnější u nepřesných vyjádření žádat jejich upřesnění, ne se za ně tomu druhému vysmívat. Samozřejmě, pokud chcete bojovat, je lepší druhá varianta.