Re: Rozum do hrsti

Problém je v tom,že můj porod zase nebyl až tak ideální. Ale abych pravdu řekla,když jsem slyšela tu ženskou vedle,tak už jsem se skoro bála projevit. Bolelo mne to dost,kontrakce byli a 2min,ale po tom jejím výstupu,jsem rezignovala nebo spíš jsem si uvědomila,že nechci přidělávat těm lidem takovou práci jako ta přede mnou. Asi by bylo vhodné uvést přesně to,co se tam odehrálo. Třeba by jste pak všichni pochopili,proč takhle atakuju. Možná ta ženská byla jedna z mála,ale to co předvedla si vážně do detailu pamatuju a už to budou pomalu 4roky. Vím,že ted to bude jiné,ale já se umím sama v sobě s bolestá vyrovnávat, ne že bych se nechtěla nijak projevovat,ale prostě mám jiné způsoby než křik.
Vše je to také o tom,jak k našim bolestem už přistupovali naši rodiče,samozřejmě genetické předpoklady,neboť moje mami i babi mají stejný názor. Nejsme z těch, jež se nechají bolestí naprosto ovládnout. Asi je to prostě u nás dáno přirodou a naprosto nechápeme Vás,které si s tím neumí jinak poradit.