Re: společnost na smrt prostě zapomíná...

Markéto, stále hledám odpověď na to co jsem psala v předešlém příspěvku.

Můžeš jako maminka co prožila velkou ztrátu napsat co by pro tebe bylo v těhle těžkých chvílích nejpřijatelnější? Myslím co bys cítila jako "nejlepší" nejcitlivější jak si o svém zemřelém děťátku povídat?

Omlouvám se že se takhle ptám ale jak jsme psala byla jsem již párkrát v situaci kdy jsme někomu moc chtěla pomoct v takovéhle chcíli a nevěděla jsme jak. Ten pocit že tím ješt víc ublížím byl silnější.

Možná to bude i návod pro mnoho jiných kteří podvědomě tuší že by měli mluvit ale nevědí kdy, jak....

děkuji kač.