Re: společnost na smrt prostě zapomíná...

Dobrý den. Take si myslim, že společnost na smrt zapomína, mně tragicky zahynul syn v roce 2001 a ja zoufale hledala maminky se stejným osudem a našla až po letech na diskuzi maminek se stejným osudem a na setkáni s maminkami dlouhecesty. Takže mně pomohlo o tom mluvit, jak píše Mili nepopírat existenci mého syna, ja vzpomínam někdy i na tu osudnou vteřinu, ale více na to krásne co jsme spolu prožili. Je ale pravdou, že ta rána u mně ne a ne zacelit, ale díky svým kamarádkam se stejným osudem jsem fungujícim člověkem, což nějakou dobu po smrti syna jsem ani nebyla. Nebudťe na tu bolest sami.