Z pohledu onoho dítěte...

Abych přidala taky něco ze zkušeností "onoho dítěte", které zažilo několik strejdů... teď je mi 20. Máma se rozvedla po mém narození, otce jsem nepoznala. Naštěstí (pro mě, ne tolik pro mámu) se máma vztahům vyhýbala, aby mne to nějak nepoznamenalo, protože s otcem měla velmi špatné zkušenosti a bála se, aby někdo ublížoval mně tak jako jí. Přesto nejde být celý život sám, každý by se chtěl dělit o své radosti a strasti i s někým jemu blízkým, proto se maminka seznámila, když mi bylo asi 8 let se starším mužem, trvalo dlouho, než mi ho představila, asi půl roku, doufala že utvoří celou rodinu. Avšak co se z toho "strejdy" vyklubalo (po roce)... kromě toho, že zapřel, že je ženatý, tak měl také jakési "pedofilní" choutky naštěstí nikdy nedošlo k tomu nejhoršímu, ale mohu říct, že trauma z toho si nesu dodnes. Byla jsem dítě a k smrti jsem se bála něco říct, také mi bylo vyhrožováno... proto chvíli trvalo, než se na to přišlo. Ale maminka je citlivý člověk a pro ni jsem znamenala mnohem víc, než kdejaký pofidérní strejda a proto známost ukončila. Nyní je mi 20, občas se mi vrací pocity z dětství, z vlastní zkušenosti proto mohu říct, že bych bývala radši, kdyby maminka žádné "strejdy" domů ani nevodila, ale nikdy bych to po ní nechtěla, protože bych si moc přála, aby našla někoho, kdo si jí bude vážit. Kromě těchto traumat jsem si odnesla také celkovou nedůvěru v nějaký trvalejší svazek mezi mužem a ženou, bojím se, že s tím budu žít celý život a opravdu skoro pláču dojetím, když slyším, že něčí rodiče jsou spolu šťastní a oslaví 35-ti leté výročí... nevěřím, že něco takového mne může někdy potkat...Samozřejmě trpím také pocity méněcennosti, protože jako malé dítě jsem si vypěstovala také pocit, že jsme s maminkou nebyly pro otce tak důležité, ale lepší to bylo bez něj (usuzuji nejen z vyprávění bezprostředně od maminky). Vemte si z mého příběhu cokoliv, jen jsem chtěla přidat do mlýnku od někoho, koho se tyto věci týkají nejvíce... Hezký den všem.