Problém přecitlivělosti

V Čechách k tomu všemu přistupuje určitá přecitlivělost na právní rovině. Tím, že se jinde společnost vyvíjela kontinuálně, tak nikoho neneapadlo zařadit v rámci unifikace otázky školství do správního práva. Jenže u nás je učitel i ředitel vlastně i úředník činící rozhodnutí, z nichž některá jsou výslovně správními a jiná sice nejsou (jsou vyloučena), ale tak či onak správnímu právu stejně podléhají. A vyloučení ze vdělávání (byť dočasné), je zásah do základního práva, který se musí dít jen způsobem přiměřeným v demokratické společnosti, musí být dán zákonem, musí se dít formou správního aktu a musí být přezkoumatelný soudem (!!!).

Prostě proto, že škola je vlastně státní orgán, stát je podle ústavy dokonalý , musí se tak chovat, a stát tak vykonávají vždy-spravedliví a vždy-trpěliví naleštění plastikoví úředníci.

A žel z druhé strany, rodiče školu chápou také jako baby-sitting, kam odloží své 16leté baby... a která se mu postará o zábavu.

Takže si představte, škola vyloučí dítě do lídací třídy a na další dva dny domů. Zároveň pozve rodiče. Krátká story:

Dítě druhý den přijde, zato rodič nikoliv. Zato přijde dopis od rodinného právníka M(a)g(o)r(a). Nováčka, v němž podává odvolání cestou ředitele školy k nadřízenému správnímu orgánu proti nesprávně formulovanému úkonu, který je ve skutečnosti rozhodnutím ve správním řízení (neboť mění práva a povinnosti osoby chráněná Listinou), s tím, že rozhodnutí nebylo ani řádně odůvodněno, ani doručeno, čili je neplatné, ale pro právní jistotu se podává toto odvolání. Nicméně věří, že úřední osoba ředitel školy v autoremeduře věc vezme zpět. Nicméně že na nesprávný výkon státní správy ve školství bude zřejmě nucen upozornit příslušné inspekční orgány. Protože tímto postupem je ohrožena bezpečnost dítěte a ochrana jeho zdraví porušením pravidel dozoru. (Že den před tím srazil spolužáka na schodech, již ovšem neřeší). V doušce na závěr připojí upozornění, že ani pozvání rodičům nebylo řádně doručeno. Když je tedy ředitel znovu pozve písemně s dodejkou na adresu ze školské matriky, vrátí se mu pozvání nepřevzaté s tím, že tam již léta nebydlí. Při poradě se školskými orgány se dozví, že má požádat ohlašovnu evidence obyvatel na úřadu pověřené obce o oficiální trvalé bydliště. Jako každý jiný správní orgán. Jenže než si na ohlašovně vyřeší, zda ředitel je správní orgán, a zda má právo na tato data, tak uplyne konec školního roku. Pak se mu vrátí adresa s tím, že rodiče jsou hlášeni na adrese ohlašovny v krajském městě o 100 km jinde. ¨


Počátkem dalšího školního roku dostane ředitel příkaz od školského úřadu, aby předal "spis" a odvolání, neboť advokát podal stížnost pro nečinnost. Při slově správní spis se mu sice zježí vlasy, ale předá co má. Zatímco ČŠI už na škole kontroluje správné proškrtávání volných kolonek ve třídnici a upozorní na zásadní problém, že všechny hodiny matematiky v týdnu 23 jsou psány stejným perem a stejným písmem, čili byly neoprávněně psány na jednou. V rámci inspekce sice nedokáže ani odpovědět na stížnost rodičů, ale zjistí ohnuté rohy listů výkazu na prvním stupni a nedostatečný pitný režim. V tělocviku upozorní na nedostatečnou formu písemných příprav na hodinu.

Krajský úřad sice promptně rozhodne, že vyloučení na 3 dni před třičtvrti rokem bylo oprávněné, ale jako blesk z čistého nebe přichází odvolání ke správnímu senátu krajského soudu. Paní z krajského úřadu nakvašeně volá, ať s TÍM něco pan ředitel udělá, zda ví, kolik si bude účtovat najatá advokátní kancelář krajského úřadu (při výběru které jaksi zapomněli na výběrové řízení a provedli pouze oslovení jednoho dodavatele :))...