Re: dodatek

Já kázeň nedržela, děcka sama.
Ředitel třeba nařídil, že pokud se třída pohybuje po chodbě v době vyučování, nesmí řvát. Moje třída byla JEDINÁ, která při přesunu neřvala. To bylo tak: já měla jen kluky a šli jsme hrát na dřiště fotbal. Kluci to milovali, ulítali se a pak při vyučování seděli, ani nehlesli a makali. No, a kluci řvai, tak jsem jen 3x vrátila, pak jsem jim zkrátila dobu na hřišti a kluci žbrblali, že si ani fotbal nezahráli. A já na to, že na chodbě jsem neřvala já, to oni. Když budou řvát příště, tak si fotbal zase nezahrajou. Pochopili okamžitě.
Příště šli po chodbě, ze schodů scházel ředitel, moje děcka ho pozdravila šeptem a místo hlasitého pozdravu vysekli úklonu. Ředitel úžasem málem spadnul ze schodů.

Taky se mi občas něco nepovedlo, nejsem Pánbůh. Ale tenkrát jsem s děckama na hranici vzdělavatelnosti dokázala docela divy. Jenže pracovní smluva a nejistota další práce na dobu určitou dělala zase divy se mnou... Ve školství jsem pak práci nesehnala. Já chtěla pracovat s děckama s normální inteligencí, no, holt se nepodařilo.