Re: disciplína v českých školách

Ono to bylo relativní. Rodiče se sice dětem nevěnovali v tom smyslu, že by si s nimi tolik hráli a tak. Ale zase ty děti byli celkově víc s rodiči. Matky pracovali na poli a v domácnosti, dřív i otec. A to dítě kromě toho, že kolem 4-5 let spoustu těch činností zvládlo, mělo i za něco odpovědnost. A taky vidělo, že to k něčemu je se ty věci naučit.
Dneska se některým dětem ani nelze divit, že jim škola přijde k ničemu - když vzdělaní rodiče buď nemůžou sehnat práci, nebo za ni mají míň než zedník.
A to, že začátek všech problémů je v rodině, zvlášť když je každé druhé, třetí dítě z rozvedené (nebo raději vůbec nesezdané) rodiny, to se nelze divit.
Nemluvě o tom, že spousta rodičů mluví o učitelích hanlivě (moji rodiče si taky o některých mysleli, že je k.áva, ale neřekli to přede mnou, dokud mě učila, až mnohem později; předtím ji vždycky podpořili, i když si o tom mysleli svoje...).