Re: Někde ten začátek...

Nepleťme si pojmy a dojmy. Lajdák je ten, kdo něco lajdá, kašle na to. Jako matku dítěte, se kterým jsem první stupeň ZŠ proseděla fůru času nad učením, zkoušela jsem ho opakovaně z látky, které mělo umět, kontrolovala všechny úkoly a několikrát pak přezkušovala, jestli vážně umí, nakoupila stohy pracovních sešitů do všeho možného a které mi pak stejně domů přineslo čtyřku a pak do noci řvalo, že nic neumí, je úplně blbé a k ničemu a mlátilo zoufalstvím hlavou do zdi (už v první třídě - a nikdy od nás neslyšelo, že je hloupé a nic neumí), by mě teda zatraceně namíchlo, kdyby nějaká učitelka tohle mé dítě označila za lajdáka. A kdyby se vylévala ze svých domněnek před celou třídou, zapomněla bych na své zásady a šla si to s ní vyřídit sama.

Učitelka má dítě ohodnotit spravedlivě - má mu dát čtyři méně, když si zaslouží. Má ho tak oznámkovat i podruhé, potřetí a počtvrté, má ho tak známkovat klidně do konce školní docházky, když tomu jeho výkony budou odpovídat. A může si o něm myslet, že je blbeček, grázl, lajdák a kdo ví, co všechno ještě. Ale ponižovat dítě před celou třídou, AUTOMATICKY předpokládat, že zase řekne/napíše nějakou kravinu a dělit se o to s ostatními žáky tím nejvíce dětinským způsobem (čímž nejen, že je dítě slabé a třeba i ten grázl, lajdák, hlupák, ale je i rázem terčem posměchu všech), je neomluvitelné.