Re: Někde ten začátek...

Runo, Hedo a spol, naprosto souhlasím s vaším postojem, souhlasíme s ním teoreticky dokonce oba s manželem a přesto se nám neustále nedaří to uvádět do praxe. Denně mívám depky z toho, že (například pokud mám náročnější období a nervy v kýblu) jsem to zase nezvládla a zase hodnotila dítě (a pozor, nejen negativně ale i pozitivně, což je sice skrytě, ale taky trochu záludné) a ne chování. Uklidněte mě, že v dceřiných 3,5 není pozdě a že pokud uvidí sebereflexi u mě, bude schopná s to přehodnotit! Obecně mívám občas pocit, co "už jsem stihla napáchat škody" a jestli to půjde napravit, ale u tohohle mě to mrzí obzvlášť..