Re: Někde ten začátek...

Ale jo, taky se stává, že negativní nálepka někoho motivuje k vyšším výkonům. On přeci není hloupý. A taky nám to dokazuje třeba i celý život: označuje lidi za hloupé, pokud chybují (zase ne všichni, třeba jsou i výjimky ). Ale chybují všichni do jednoho. Někdo míň, někdo víc. Kdo určuje normu, kdy ještě není hloupý? Když někdo řekne, že je přece stejné, jestli mu někdo řekne, že udělal blbost, nebo že je blbý, tak buď lže sám sobě, nebo nemá tak rozlišovací schopnosti. To ale nic nemění na tom, že spousta lidí to rozlišuje a vadí jim to. A proč bych dělala lidem naschvál? Ano jsou lidi, kteří nesnáší jakoukoli kritiku, ani tu tzv.konstruktivní, ale to je zřejmě taky nějaký problém hodnocení z dětství. Já ocením, když mě někdo upozorní na moje chyby, abych je nedělala dál a nebyla tzv. za blbce. Ale víc ocením, když mi to řekne slušně, konkrétně a pokud možno objektivně. Děti se přece musí naučit i přijímat vlastní chyby, je to normální. A nejdůležitější je, že se dají napravit. Alespoň většina z nich. Když jsem chodila do školy já, tak kdo udělal chybu, byl za blbce. Ale slyšela jsem o osvícených učitelích, kteří chybu uvítají, dotyčnému třeba i poděkují a ukážou na ní ostatním, jak se to nedělá, jak chybu napravit a jak je to správně. Napadla mě představa profesora Hrbolka z filmu Marečku, podejte mi pero: ""Ano, správně, ale tak tomu není."" Chybovat je přece lidské. A vůbec, není to přece slušné. Je slušné říct někomu neznámému: jste hloupý? Ne. Tak proč se tak máme chovat k vlastním dětem? Proč se k dětem chováme neslušně? Pokud je chceme naučit slušnosti, tak jedině tím, že jsme sami slušní.
Já sama tyto výrazy používám k sourozencům (i když už dlouho ne) a současně mi nevadí, když to řekne někdo z nich mě. Ale dítě to učiteli nebo rodiči říct nemůže, tak proč my můžeme? Mé dítě to na mě zkoušelo, když se mi něco nepovedlo. Slyšelo to asi v pohádce, nebo u někoho jiného, nevím. Ale ozvala jsem se, že se mi to nelíbí, prostě se mi jen něco nepovedlo, ale nejsem ještě kvůli tomu hloupá. Tak to přece nemůžu dělat já jemu!