Re: Zajímavá diskuse,

Souhlasím, že to je i o nás samotných. Taky bych to lidem nevyčítala, když jim něco ve stresu vyklouzne, ono je to totiž hodně hluboko v nás. Ale vadí mi, když to někdo považuje za správné. Pozitivní nálepky taky nejsou až tak pozitivní. To dítě pak jakoby nemá šanci udělat něco nesprávně nebo špatně, o to větší průšvih to je:""od tebe bych to nečekal"".... Vždyť je přece spolehlivé, šikovné, jedničkář...
Ale pokud na to někdo kouká způsobem: co tě nezabije, to tě posílí... Já se na to taky tak koukám, je to způsob, jak se vyrovnat s něčím nepříjemným. Ale nehodlám se tak chovat k jiným a už vůbec ne k dětem. I když se to chtě nechtě může stát, je tady ješte omluva...
Poměrně nedávno jsem byla svědkem situace, kdy kamarádka nebyla spokojena s tím, že její druhý syn ještě ve věku 2 a třičtvrtě roku neumí barvy. Přísným tónem: ""Dám ti balón, až mi řekneš, jaká je to barva. Nesprávně, nedám ti ho."" Když jsem namítla smířlivě, že každé dítě na to potřebuje jiný čas, oba rodiče pohrdlivě:""No tak ten náš to nebude vědet ani za kolik let. My máme prostě jedno chytré a jedno hezké dítě."" Jsem smutná z toho, že to dítě nemá ještě ani 3roky a už je považováno za hloupé a je mu to náležitě dáváno najevo. Naštěstí ale dostává i hodně lásky...tak snad...
Lidi nepřijímají děti jaké jsou, chtějí je mít podle své představy.