"Alternativa"?

Článek je zajímavý a vyvážený. Napadla mě v souvislosti s ním a diskusí jedna věc, která mi obvykle vadí: směšování různých typů alternativního školství (mně se nelíbí ani tenhle výraz, protože mi pro změnu připomíná "alternativní porody", jak těm přirozeným a normálním říkají doktoři).
Když s někým zcela neobeznámeným (a takových lidí je většina nejen ve starší generaci, ale i např. mezi mými spolužáky z gymnázia, maturita v roce 1992 - kolik se jich na posledním srazu zeptalo, jestli v té alternativní škole "děti něco dělají?" !!) mluvím o tom, že syn chodí do montessori školy, mnohokrát ji zamění s waldorfem, o rozdílu neví nic a hlavní reakce je většinou obava, jestli se tam dítě něco naučí, jestli tam neskáče po lavicích a jak, chudinka, zvládne přechod do NORMÁLNÍ školy, jako by ta jeho byla NENORMÁLNÍ.
Osobně mi waldorf není moc sympatický právě tím "zázemím" ve steinerovské filosofii, která je pro mě spíš druhem náboženství. Ale někomu to může sedět.
Naopak montessori pedagogika je skutečně pedagogickým systémem, a to velmi propracovaným.
Většina lidí si vůbec neuvědomí, že to, co dnes považujeme za běžné nebo inovativní ve školách: děti nemusí vždy sedět v lavici s rukama za zády, jen a jen memorovat, mají šanci zažívat zážitkové učení, projektové vyučování, používat nejrůznější druhy pomůcek (nejen učebnice) atd., vymyslela a uplatňovala italská lékařka Marie Montessori už v první polovině minulého století. Zatímco v běžné škole se používají všechny možné prvky z montessori nahodile a podle toho, jak to vyhovuje konkrétnímu učiteli, montessori výuka je využívá systematicky.
Ale ještě poznámka na okraj: ano, vždy záleží na osobě učitele. Můj syn paní učitelku velmi miluje, je to pro něj (dokonce i dnes, kdy je mu 11 a začínají se projevovat puberťácké výstřelky a vzdor) obrovská autorita. Já si jí v mnoha ohledech také velmi vážím, v jiných bych měla po pěti letech pár vážnějších výhrad. Např. že týdenní plány, důležitá součást systému výuky, kdy dítě pracuje podle tohoto plánu a samo volí co dřív/co později, nicméně plán splnit musí, se staly během těch pěti let "plány měsíčními". Nebo nedostatečná zpětná vazba ve formě hodnocení v žákovských (slovního). Nicméně jednu věc vidím jako obrovské plus: syn - přestože s problémem ADD - ještě pořád nemá ke škole odpor a totální nechuť, ještě pořád se rád vzdělává, umí pracovat s informacemi, samostatně myslet a také hodně čte. I podle testů mají děti z montessori nadprůměrnou čtenářskou gramotnost - nejen schopnost přečíst, ale čtené pochopit a "vytáhnout" si důležité informace.
Mám pár kamarádek s dětmi s ADD/ADHD a všechny do jednoho školu upřímně nenávidí + mají cejch nezvladatelných, neschopných, blbečků atd., který přejímají.
Já sama zažila rozdíl mezi klasickou/montessori školkou a byl nebetyčný.
V klasice mi učitelky (a později i děti) jen chodily do šatny říkat, proč je syn úplně nemožný. V montessori jsme probíraly jeho zvláštnosti a co udělat, aby se zlepšil.
Tak to je asi můj příspěvek "k alternativě".