Re: Taky nevím

Syn chodí do první třídy WŠ, takže zkušeností nemáme příliš a jsou čerstvé. Vybírali jsme ji ne pro sebe, ale pro něj. Po více než půlroce jsem nadšeni a maximálně spokojeni. Nejsme "typická waldorfská rodina" - děti máme 2, vychováváme v rámci přesně stanovených hranic, ale představa, že by syn navštěvoval klasickou ZŠ nás opravdu děsí. Nelíbí se mi, že většina děti v "normální" základce je otrávena ze školy ještě v průběhu prvního měsíce docházky, nejodolnější jedinci vydrží první pololetí.Tempo na WŠ je jiné, zvláště pak první 2-3 roky a jsem tomu moc ráda. Navzdory tomu, že syn domů nenosí každý den úkol, u kterého by musel 20 min sedět píše (pravda, hůlkovým písmem ale to opravdu nevnímám jako handicep), čte (sám, dobrovolně a rád !) a sčítá a odčítá do 100.
A do školy chodí spokojený, šťastný a rád. Souhlasím, že je to hodně o osobnosti učitele a my máme na paní učitelku štěstí. Ano, také znám pár rodičů, kteří jsou na můj vkus až příliš volnomyšlenkářští...ale je to jejich volba a rozhodně takoví nejsou všichni.
Nevím, co bude ve vyšších ročnících. Třeba zjistíme, že objem vědomostí je opravdu nepostačující a budeme zvažovat přechod na jinou školu. Třeba... Anebo taky ne. Každopádně se domnívám, že střet s "klasickým" školstvím se všemi jeho negativními aspekty zvládne lépe páťák, než prvňák. A i kdybychom se tak rozhodli, tak minimálně za ten bezproblémový přechod ze školky do školy, za to, že se syn naučit číst, psát a počítat s radostí a nepřišel o touhu po vědění a získávání informací, to stálo.
WŠ rozhodně není pro každé a dítě a pro každého rodiče a rozhodnutí před zápisem bylo jedno z nejtěžších v mém životě. Teď momentálně to vnímám tak, že jsme se rozhodli správně a jsem za to moc ráda.