Re: Maturity jen na gymnaziich?!?

"co tedy poradíte těm chudákům, kteří po 4 letech studia odborné SŠ odcházejí kvůli státní maturitě se základním vzděláním? "

Laicky bych neřekl, že je to vinou státních maturit, kdežto důsledkem toho, že ona odborná škola se řadí mezi ty, kterých studium je ukončenoí maturitou.

Tzv. státní maturity (sémanticky docela hloupé označení, jaké jiné než státní kdy byly) mají - zdá se mi - za cíl položit stejné otázky ze dvou předmětů všem maturantům a vyhodnotit jejich odpovědi jednotným způsobem. Nevisím v tom nijaký přínos ani smysl. Kor když zadání matematických úloh má i taková řešení, která hodnotící za správná nepovažuje byť správná jsou.
A kor když věci slohu nemám za hodnotitelné skrze nějaký program (to by u maturity neuspěl ani patriarcha slávistiky a tvůrce české jazykovědy Josef Dobrovský, o Palackém ani nemluvě).

Ke zvyšování vzdělanosti vede jedna cesdta a tou je vzdělanost těch, kteří poskytují vzdělání a výchovu.
Maturanti jsou sice již dospělí lidé, ale vzdělání záskávají především v dětském věku od učitelů, na nichž záleží především. Jejich vzdělání a jejich přístup, zejména individuální, determinuje výásledek. Fillipos psal Aristotelovi : "Sděluji Ti, že se mi narodil syn. Mé díky bohům nejsou ani tak za to, že se narodil, jako za to, že se narodil v době, kdy žiješ Ty. Věřím, že výchova a vzdělání, poskytnuté mu Tebou, budou stačit na tak velkou říši."

Stát se rozhodl zkoumat efekt výuky. Ba se i vyjádřil, že potřebuje srovnávat. Nevím sice k čemu to potřebuje, ale našel si k tomu prapodivný způsob : srovnává znalosti maturantky zdravotní školy se znalostmi gymnasisty, nejsoáíše v domnění, bláhovostí podobném zde někým vyjádřenému, že sice jde o různé vzdělání, ale na stejné úrovni. Jedni znají místo pro vpich nitrosvalové injekce a druzí význam zvolání "molon lave" - jak shodné, pravda. A ne-li, pak srovnáme, co vědí ti a oni o diferenciálním počtu a literární tvorbě. Výsledkem takového snažení státu je poznání, že ne všichni stejně zacházejí s mateřštinou a matematikou, kdežto není jediného poznání zda ta sestřička ví dost, aby mohla přistoupit k pacientovi a ten gymnasista aby se mohl přihlásit ke studiu na VŠ a tak musí prvně složit přijímací zkoušky. A k takovému (ne)poznání ten stát došel za hříšné peníze daňových poplatníků, potažmo peníze rozpočtu pro školství, v němž není peněz na zaplacení učitele. Kdyb se stát někoho optal, zjistil by totéž zdarma a navíc by netrápil zkoušené a ty, co mají zkoušku za rok dva před sebou.

Kdyby nebe vyslyšelo volání žáků, nebyl by na světě jediný učitel. Kdyby nebe chtělo pomoci vzdělání, seslalo by hromy blesky na státního úředníka a nechalo by ho jít pěšky z Uherského Brodu do Naardiku cestou se učit cílům výchovy a jejím prostředkům, škole mateřské, obecné, latinské a akademii. A jako šanci dalo by mu vykoupit se z trestu jen tím, že splní sám, co po maturantech žádá. Byrokratický centralismus od Bruselu po Prahu je zhouba svobodbného žití, které je hlavní podmínkou vzdělanosti.