Pravdivé, bohužel

Co dodat, je to tak.
Jedno z mých dvou dětí mělo na ZŠ od počátku "štěstí" přesně na tu nekompetentní výuku se zapisováním slovíček a mechanickým skládáním vět, jakou autorka popisuje. V nultých letech jedenadvacátého století mě to nemile překvapilo a naplnilo smutkem a lítostí, protože výsledky jsou přesně takové, jaké se nabízejí - dítě jazyk ani po několika letech výuky neovládá a nemá k němu vztah.
Samozřejmě hledáme cesty nápravy na vlastní pěst, ale stojí to čas a peníze a škoda těch promarněných školních hodin.