Z článku jsem rozpačitá,

míchá jabka a hrušky.
Samozřejmě je třeba, aby měly děti hranice, to je jasný. Ale... Proč by, pro Boha živýho, měly jíst nebo spát, pokud nechtí? Já taky jím, když mám hlad a spím, když jsem unavená.
Bít děti je zvrácený a ponižující - kromě toho to nepomáhá k ničemu jinýmu, než momentálnímu zastrašení dítěte a úlevě rodiče. Na úlevu je stejně dobrý naštípat dřevo a zastrašený dítě mít nechci. Na co? Aby se pokorně sklonilo, až na něj houkne první kápo party? co když to bude blbá parta?
Biju psy. Netřískám je nějak, ale když neposlechnou, prostě je plesknu. Považuju to za svůj velkej neúspěch ve výchově I U NICH, ale zatím to jinak neumím.
Moje dvoulůetá dcera chodí spát, kdy chce, většinou kolem desátý. Jí taky kdy chce a co chce. A jí velice zdravě. Je to zvláštní, ale pokud dětem nezkazíme chutě cukrem, chemickejma přísadama a zažívání množstvím masa, mléčnejch výrobků a bílý mouky, jaký je pro konzervativní stravování běžný, chutnají jim normální věci. Zelenina, rejže, čočka... Neptám se Mar, jestli chce colu, jako se jí neptám, jestli chce cyankáli.
Za to se jí ptám, jestli chce polívku z topinambur nebo dýně. proč by o tom neměla spolurozhodovat?
O škole ani nemluvím. Škola je kriminál, do kterýho musíme všichni, aniž bychom se něčím provinili. Na mnoho let. Tam děti nutí sedět na místě a mlčet, což je v prudkým rozporu se způsobem učení, jakej je vlastní všem mláďatům včetně lidskejch. Postavíme před ně jakousi osobu s uměle vytvořenou mocí, aby jim vykládala DESÍTKY LET PŘEKONANÝ TEORIE následně je testovala z jejich znalostí. To mi prostě připadá mírně řečeno ujetý.
Tož tak. Mar hranice má. taky neustále zkouší jejich pružnost. Jsou věci, který si nepřeju, aby dělala. Šlapání po knihách, tahání koček i po tom, co zamňoukají, chození po studený podlaze bosky... Ale všechno jsou to věci, který mají důvod. Škola ani ukládání do postele v určenou hodinu opravdovej důvod nemá.
výsledek mojí výchovy je zatím ten, že Mar byla v roce a čtvrt ve dne v noci bez plen, v roce a půl mluvila v jednoduchejch souvětích a prakticky od narození se s ní dalo podniknout téměř cokoli od vandru přes týdenní pracovní tábor spojkenej s kosením mokřadů, koncert, návštěvu restaurace, mnohahodinovou jízdu vlakem po desetihodinovou směnu v naší čajovně, aniž by přestala bejt hravá, spokojená,, nadšená a přátelská ke všem okolo.
Takže jako není dobře se stát otroky dětí, tak není dobře dělat otroky z nich, otroky školy, otroky autoritářský výchovy, která jim nakazuje, kdy se jim má chtít spát. Jde jenom o udržení tý rovnováhy. Je to těžký, ale dá se to.