Re: Z článku jsem rozpačitá,

Ronjo, jen abys to nezakřikla... my máme, jak už jsem psala, s manželem 2 děti, tudíž obě mají stejný genový základ, stejné rodiče, přesto jsou obě každé jiné!

provorozený - velmi náročné dítě
druhorozená - velmi spokojené a pohodové dítě

A ten rozdíl je tak markantní od samého začátku, že ho vidíme jak my, rodiče, tak všichni příbuzní, a kamarádi, kteří jsou s námi v bližším kontaktu.

U synka jsme byli zvyklí na téměř neustálý pláč pro cokoli a nebo taky pro nic. Když se narodila malá, žádný pláč se nekonal a dodnes v podstatě nekoná - a všem, včetně mě to přišlo divné a měli jsme pochybnosti, jestli je vůbec normální a v pořádku, když vůbec! nepláče - a taková je pořád - spokojená, usměvavá, v pohodě. To brácha nebyl ani náhodou, dodnes je to takový pytel blech emocemi zmítaný, a to je mu už 8 let!

Se synkem nešlo nic, bez křiku se neobešel ani rychlý nákup, a to od miminka. O nějaké společnské akci nebo pohodovém výletu nemohla být ani řeč, ořval každou změnu, přes zastavení a vystoupení z auta, po oblékání, koupání, vyndavání z vany, prostě všechno bylo s křikem, pláčem... když byl větší, tak se vztekem, je hodně chytrý, bystrý, ale ty emoce!

S dcerkou (moment. 6 měs.) od malička zvládáme cokoli, od celodenních návštěv koupaliště v létě, přes výlety, výstavy atp. - nic není problém, nic není provázeno řevem, ale jejími úsměvy a zvědavým pohledem, prostě pohodářka - neuvěřitelná a milá změna, za kterou jsem vděčná až do nebes.

To, jak ty popisuješ tvoje úspěchy s dcerkou a celkově tvůj tón mi přijde až jako rouhání.... pozor na to...

P.S. Na respektující výchově taky jedeme (od cca 2,5 roku), je to skoro to jediné, co na něj jakž takž zabírá. Už ji používá i on: např. mami, koupíš mi tohle autíčko, nebo tohohle robota, vyber si... njn... Jo a taky jsem vyzkoušela s úspěchem pevné objetí - to nám taky moc pomohlo..