Re: Z článku jsem rozpačitá,

"A taky mi připadají trochu směšný ty řeči o prvním a druhým dítěti, hlavně ty, co všechno už si nebudu moct dopřát, dovolit dělat... Stejně směšný, jako to, co nám lidi okolo nás říkali o jednom dítěti, o stěhování na vesnici (nejede tam vlak, bez auta tam nemůžete žít...) a podobně. Ono nakonec všechno nějak jde, že?"

Ronjo, když jsou děti malé, tak do 6 let, uživíš jich i deset. Mně stačilo, když byly děti na střední a vysoké, ale dám ti příklad bráchy: 5 dětí krátce po sobě. Jedno končilo devítiletku, dvě na střední, jedno na vysoké. Náklady na jedno dítě vesele přes 6.000,- Kč na jedno dítě, přičemž devítiletkové a středoškoláci nenajdou brigádu a kromě prázdnin se ze školy neuvolní. Vyděláš na to? Budeš na to mít? Brácha skončil totálně finančně vyšťavený, bez koruny rezervy. Teď má pár let do důchodu a moc toho nenašetří, takže pokud nebude zdravý a nebude si moci přivydělat, bude v důchodu odkázaný na děti.

A k vesnici: jo, dá se tam žít, někdo je tam šťastný. Tak proč se teda vesnice vylidňujou, když se tam tak báječně žije? Ono běhat xx kilometrů na autobus, který jede jen ve školní dny, když si zlomíš nohu v sobotu, tak nejbližší pohotovost je třeba 40 km daleko a máš se tam dopravit sama, protože sanitka má výjezd (a něco to stojí, takže přijede třeba až za dvě hodiny), udržovat v rodině dvě neustále provozuschopná auta a dojíždět denně xx kilometrů do práce je děsně príma. Takže za mne: na vesnici jsem sice vyrostla, ale jsem šťastná ve městě a na vesnici bych se nevrátila ani na důchod. Ani za zlatý prase!