Re: Z článku jsem rozpačitá,

Ronjo, moc ti přeju šikovnou a hodnou holčičku, ale abys to nezakřikla....

Já jsem se u prvorozeného mohla stavět na hlavu a nic nešlo lehce a tak, jak bych chtěla - jeho silná osobnost (nebo nevím co to je) a extrovertní povaha se projevila už v porodnici a projevuje se stále a stále.... jeho tempo bylo a je závratné, fantazie neutuchající, chuť k objevování světa téměř neukojitelná a neukrotitelná, vytrvalost záviděníhodná a hlas silný a víc než naléhavý ....

Na 1 matku na plný úvazek (bez jakéhokoli hlídání) až moc "skvělých" vlastností - které jsou ovšem, čím je starší, pro mne zbytek rodiny "užitelnější", protože u toho prnděte se tenhle koktejl někdy vážně až přežít nedal...
Nevím, čím jsem si to zasloužila...

O to větší překvapení mi každý den připravuje jeho malá sestřička (6 měs), se kterou, najednou a kupodivu, všechno jde a nic není problém a hlavně - namísto hlasitého křiku a pláče, jako reakce na téměř cokoli, se na mě teď už zubí usměvavá papulka, která celým svým tělíčkem dává najevo, jak je na světě príma a jak mě a všechny kolem miluje....

Nechápu, ale děkuju den co den, že ji mám, protože nebýt jí tak snad i věřím, že jsem neschopná matka...
Ona je totiž odměna za to, že jsem přežila jejího bráchu.
Oba dva jsou úžasní a jedineční, ale opravdu každý úplně jiný, jako noc a den...