Re: Z článku jsem rozpačitá,

Jasně, že je každý dítě jiný, každý vyžaduje jinej druh a míru péče... Ale se všema se dá domluvit. Minimálně se všema, se kterejma jsem přišla do styku já. Nebylo jich málo a byly mezi nima děti hyperaktivní, děti s poruchama chování, s autismem nebo DS.A nevím, z čeho tu mnozí vyvozujete, že je moje dcera nějak "hodná". co to vlastně znamená? Moc tohle slovo neuznávám.... Že je poslušná? Že dělá, co jí přikážu? Nebo snad že je klidná? Pokud je tohle definice hodnýho dítěte(a moji rodiče ji takovou měli), tak je Mar stejně málo hodná, jako jsem byla já.
A taky mi připadají trochu směšný ty řeči o prvním a druhým dítěti, hlavně ty, co všechno už si nebudu moct dopřát, dovolit dělat... Stejně směšný, jako to, co nám lidi okolo nás říkali o jednom dítěti, o stěhování na vesnici (nejede tam vlak, bez auta tam nemůžete žít...) a podobně. Ono nakonec všechno nějak jde, že? zatím nejsem kompetentní se vyjadřovat o výchově dvou a více dětí, ale myslím, že na to taky dojde. Znám rodiny s více dětma, který jdou cestou respektující výchovy, a funguje jim to taky...