Všechno je o propojení. Akce vyvolává reakci.

V tomto případě se tedy zeptám a co naše děti, když učitelé zaujmou doménu: "Já jsem tady pán a ty mě budeš poslouchat."? Svému synovi jsem šla vždy příkladem, všechno s úctou a láskou, tedy v lásce. A učitelé, samozřejmě že ne všichni...

Jedna z učitelek se stavěla do pozice, cituji: "Já jsem tady učitelka, já vím, co mám dělat a já si rozhodnu jak se k vašemu synovi budu chovat." Odpověděla jsem: "To je vaše volba, pak se ale na syna nezlobte,že vás neposlouchá, protože si to děláte sama." A neposlouchal. Učitelka jen nadávala, syn se stavěl do opozice a klečel, nebo byl vykazován za dveře. A paní učitelka si naivně myslela, že se tím něco změní. Obden jsem byli ve škole.

V pololetí letošního školního roku byl syn upozorněn na to, že pokud nepřidá v hodinách českého jazyka, dostane v pololetí za 5. Syn zabral ačkoliv všichni víme, že s českým jazykem se potýká už od první třídy, protože ho opravdu nebaví. Je tedy jen na učiteli, zda upoutá pozornost natolik, aby i podprůměrnému žáku hodiny zpříjemnil a ne znechutil. Opravdu zabral a paní učitelka mu už napsala za 4. Jenže pak syn zareagoval tak, jak zareagoval, tedy bez přetvářky a paní učitelce do očí řekl něco o zhovadilosti toho daného aspektu a paní učitelka dala synovi za 5, protože se naštvala. Synovi jsem jen řekla, že lidé jsou tací jací jsou a když tohle dělají jeto jejich volba a ať zapátrá sám v sobě, pokud mu to vadí, rozpozná a rozpozná, přijme a rozpustí, protože mu paní učitelka dává zrcadlo. Všechno je totiž v nás samých.

V letošním roce to vygradovalo tím, že syn vyprávěl, že jejich paní učitelka jim vysvětlovala, že láska je iluze a že neexistuje, že jsou to jenom hormony. Rozesmála jsem se a syn to dál kvitoval slovy. Pokud tohle rodič a učitelé na školách tlučou do hlavy už malinkým dětem, tak se pak není čemu divit, že pak mládež jenom bohapustě mrdá. A to mi řekl 16 letý syn. A je to tak. Učitelé si stoupnou do lavic a učí naše děti. A co učí? Drogy, alkohol, sex. Musíš, nesmíš, to a tohle, tohle se nauč a kdo se to nenaučí, kdo neudělá domácí úkol tak... Jenže žádný učitel nemůže vědět, co chce dítě. Protože to ví jedině ono samo a když to dá citelně najevo, tak je drzé, vzpupné, nepozorné, neposlušné, zlobí. A nedělají to jenom učitelé, ale i rodiče sami. A pak se všichni divíme, že to vygraduje v nenávistné potyčky. To, co si člověk zaseje, to sklidí. A já tedy říkám. Každý jsme chráněná osoba a větší ochranu, než ochranu sebe sama a sami sebou už dostat nemůžeme, jen si to neuvědomujeme a neuvědomuje si mnohý z nás ani to, že za své myšlení a konání jsme po zásluze odměňováni. Kam tedy směřujeme svoji pozornost? Je až s podivem kolik dětí se ptá na toto: "A proč ta škola vlastně je a na co, když se tam neučí nic užitečného. Já přece vím, že chci být masér a chci se připravovat na tuto práci, ale zatím jsem se nic užitečného nedozvěděl." Milé děti. S úctou a láskou k sobě i vám. Někdo tu ještě nepochopil, že nejlepší školou je sám život. No a tak nějaký chytrolín, kterému připadalo náramně zajímavé, aby všichni byli stejní, vymyslel škatulkování, vzal do ruky bič, praskal jím před sebou a ten kdo se lekl, se nechal zahnat do ohrady a tam žalostně bučí aniž by si uvědomoval, že může kdykoliv odejít, protože všichni máme svobodnou vůli. Na jakou hru skočíme, takovou hrajeme a je to na našem výběru.