taky chci podpořit paní Hofhanzlovou

Úplně souhlasím s tím, že se spousta lidí nad knížkou J. Hofhanzlové zbytečně rozčiluje a taky mám dojem, že autorka některým maminkám trochu sáhla do svědomí - vždycky můžeme pro zdraví svých dětí udělat víc, než děláme. Jenže když někomu nechci rozumět, tak ho prostě chytám za slovo a tvářím se, že nerozumím, co je to pramenitá voda apod. Případně jeho názory přeháním a karikuji a la lněný šat, jáhly a čisté myšlenky...
S knížkami dr. Hofhanzlové mám dobré zkušenosti a hlavně kaše a krémy pro svou dcerku stále často používám. Je vidět, že recepty nejsou výmyslem od zeleného stolu, ale že je autorka osobně vyzkoušela. Jsou jednoduché, rychlé a praktické. Ono jde nakonec taky o to udělat si z jídla radost. Koho by těšilo den co den rychle zhltnout nějakou bagetu či polotovar? A je to taky potěšení, když přijdete domů a někdo si dá tu práci a připraví vám třebas jen jednoduchou svačinku - namazaný chleba, ale nějak ozdobený zeleninou sýrem apod. Ty Hofhanzlové fotky jídel - třeba červená polévka, ozdobená sedmikráskami a u ní sedící ušitá panenka, to je přece milé. A dětem se to taky líbí. Alespoň moje dcerka Eliška, když dostane nějaké nové nebo barevně zajímavé jídlo, hned ožije, pronese něco jako jééé nebo júúúú. Je vidět, že ani 2letému dítěti není úplně jedno, jak vypadá jeho talíř.
Samozřejmě, že není čas zdobit a mašlit denně každý chod jídla, ale je potřeba bojovat. Aspoň malou hezkou svačinku. Aspoň jednou za týden. Aspoň něco. Vždycky je to lepší než nedělat nic a nesnažit se.