Re: Re:Jsem normální ženská nebo ne?

Ahoj Marťuško!
To, že tchyně, potažmo rodič dospělých dětí, respektuje pravidla rodiny svého dospělého dítěte, taková samozřejmost bohužel není. Moje tchýně je fajn, ale s mojí matkou mám problémy jak já, tak můj brácha, respektive jeho manželka. Jako ano: SNAŽÍ SE respektovat naše pravidla. Ale dělá to např. tím způsobem, že když něco řeknu, už v tom vidí děsnej problém a hned vehementně diktuje to musíš tohle a támhleto. Má SVŮJ způsob života, kterej je podle ní jedinej správnej. Nesmím jí říkat žádné věci, o kterých vím, že se odlišují od JEJÍHO bytostného přesvědčení - protože by mě ihned začala poučovat, že TAK to prostě dělat nesmím atd. Vysvětlit jí to nemá smysl, neb mne nenechá domluvit, naznačit jí, že to já chci dělat po svým nemá smysl, protože by začala poučovat - a kdybych si trvala na svým, rychle by to sklouzlo do hádky (ona má přece vždy pravdu) - ze které by vyšla jako vítěz, neb by - jako vždy - začala citově vydírat, že jí ubližuju, že ji budu mít na svědomí, že si tohle nezasloužila atd. - Jinými slovy - její respekt vůči naším pravidlům končí tam, kde začíná moje (či spíše naše) odlišnost...
Nejsme jediní - podobné problémy měla moje matka se svou matkou, podobné problémy má sestra mého muže s matkou svého manžela atd. atd.
Pokud máš kolem sebe pouze takové lidi, kteří JSOU OCHOTNI tolerovat pravidla Tvoje či Tvé rodiny, pak si můžeš gratulovat.
M.