Re: Jsme nenormalni?
Holky, moc by mně zajímalo, kdybyste každá ke svému příspěvku ještě připsaly i to, jak dlouho jste vdané a po kolika letech manželství přišly děti. A taky to, jak často máte možnost dát děti na pohlídání a zajít si s manželem na věčeři, do kina - odpočinout si spolu na tři hodinky od povinností a starostí.
Nemyslím to vůbec jízlivě. Jen mám zkušenost, že dobře fungujícím párům většinou ta "prudká zamilovanost" a oboustranná chuť být maximálně vstřícní vydrží několik let, pak přijde únava vztahu, starosti s dětma... vztah pořád funguje, ale už občas člověku po těch letech přeteče trpělivost s drobnostmi, co ho štvou roky a ten druhý je měnit nedokáže nebo neumí. Jsou to drobnosti, které zkraje vztahu takřka nevnímal, snadnou omlouval a házel za hlavu, ale po letech už je toho trochu moc a když se sejde víc nepříjemnost najednou, tak přeteče džbán a přijde hádka z únavy. Zajímalo by mně, po jaké době a za jakých podmínek (hlavně pokud člověk nemá takřka vůbec šanci nechat si děti pohlídat) přichází ta únava do vztahů.
(A nepokoušejte se tvrdit, že únavě vztahu se dá vyhnout, akutní zamilovanost do penze nevydrží nikomu, každý manželství mívá vlny větší a menší zamilovanosti.)
Odpovědět