Re: Jinak

Marťuško,

máš pravdu, každý jsme jiný a každý máme jiný způsob, jak řešit problémy.

To "kočičí lísání" podle mě může fungovat jen v případě, že ti to nejde výrazně proti srsti, že to je víceméně v duchu tvého celkového pohledu na svět. Zkrátka, že ti to jde "od srdce". To, co u Tebe funguje, by u někoho jiného byl děs běs, protože by se do toho musel nutit.

Myslím, že je naprosto v pořádku, když to tak cítíš a proto to tak děláš. Štvalo mě, že se to občas v médiích doporučuje jako jediný možný způsob, bez ohledu na to, co je to za lidi. ALe to Ty víš a taky to ve svém příspěvku píšeš.

Podle mě je podstata věci v tom, aby člověk dokázal tomu druhému dát najevo pro sebe i pro něho přijatelnou formou, že by něco chtěl nebo že mu něco v tom daném případě vadí. CHce to ovšem určitou pokoru v tom, že si budu v každém okamžiku uvědomovat, že nemám patent na rozum (a ani můj partner). To, že partner dělá něco, co mi vadí (třeba myje jinak nádobí), je sice fakt, na který mám plné právo a nemá cenu se tvářit, že to tak není, ale zdaleka to neznamená, že by partner byl nemožný debil. Prostě je jen zvyklý dělat věci jinak, než já, a to, že mi to vadí, považuji většinou za můj problém, jehož řešení je na mně.

Podle mých zkušeností se mi nejlíp osvěčilo, že když mi něco fakt vadí, řaknu: miláčku, když děláš to a to, tak mi to vadí, nemohl bys s tím něco udělat? A manžel se většinou pokusí aspoň to omezit, popřípadě mi řekne, že s tím asi nic nenadělá. Dneska jsme měli debatu na tohle téma z manželovy strany (tj. já jsem dělala něco, co mu vadí) a já jsem mu řekla, že mně to tak dělat sice vyhovuje, ale když vidím, jak moc mu to vadí, tak se pokusím to omezit. ALe nebude to vycházet ze mě, takže se může stát, že na to občas zapomenu.

TOhle ovšem platí jen pro vztah, který funguje a ty věci, které "vadí" jsou spíš takové prkotiny, jako jak kdo vymačkává pastu na zuby nebo tak. Pokud je to něco zásadního (chození do hospody, chlastání...) tak to asi fungovat nebude.

Podstatné je dávat za všech okolností najevo, že ke svému partnerovi cítím úctu, a přitom nezapomínat na sebeúctu.