Re: Jsme nenormalni?

Ahoj Gabro!
Přijímám Tvou výzvu.
Tak my jsme spolu chodili rok a třičtvrtě, pak svatba, a teď jsme svoji osm a půl roku. Dítě přišlo po necelých dvou letech - a do jednoho roku jeho věku asi tak jsem byla velmi, velmi zamilovaná, tj. asi nějaké čtyři roky celkem. Pak, ani nevím jak, se náš vztah poznenáhlu začal měnit - z takového toho zamilovaného vrkání a nocí plných vášně - ve vztah něžný, láskyplný, kamarádský. Manžela miluji stále - ale je to úplně jiné. Je pro mě teď spíš jako velmi dobrý přítel. Mohu k němu mít důvěru, podržel mě vždycky, když mi bylo mizerně. Vážím si ho pro jeho tolerantní a něžnou povahu, je to takové moje zlatíčko. - Ale už to není o tom, že bych neustále vrkala jako holubička. Prostě se tam mísí něha, láska, přátelství a upřímnost...
M.