Re: Zacinam byt zoufala

Ahoj,
Kdyz se mi syn narodil tak mi vsichni rikali, ze si tak hodne dite ani nezaslouzim.Spal od narozeni celou noc a pres den spinkal taky dost a krasne papal a byl úroste andilek. V roce se najednou vsechno zmenilo.Prisli povodne a my se museli porad stehovat a z meho andilka se stal dablik. Doslo to tak daleko ze jsem musela nasi doktorku pozadat o prasky na spani aby syn spal alespon 5 hodin v noci. Pres den vyzadoval veskerou pozornost a pokud ji nemel tak se vztekal, ale tak ze sebou prastil na zem a kopal nohama. Doktorka nam poradila nevsimat si ho a nechat ho vyvztekat ale na to nikdo nemel nervy protoze videt male dite jak mlati hlavou do betonove zeme nikdo nevydrzel. Dalsi rada byla osprchovat ho studenou vodou aby se lekl, Vysledkem bylo to ze syn se jeste ve tech letech nechtel koupat a dostaval pri styku s vodou hystericke zachvaty. Ted mu jsou skoro ctyri a tohle uz se podalo samo, ale zase nastalo neco jineho. Syn dlouho nemluvil zacal ve trech a ja byla stastna ze nabudeme muset k doktorce kvuli mluveni. Ale ted hodne premyslim nad navstevou psychologa protoze uz nevim jak dal. Syn ma svou hlavu, jak neni neco po jeho tak je okamzite zle, nikdy neudela co se mu rekne, pokud se nahodou netrefite do toho co zrovna chce. Kazdy prikaz nakonec skonci krikem a nekdy i placnutim na zadek. Se spanim s nim problem neni ale dostat ho do postele je nadlidsky vykon. Pritom okoli ho miluje. Kazda babicka ho rada hlida a kazdeho ciziho cloveka poslechne ale jen do chvile nez jsem na blizku. Jinak je po poslusnosti.Nevim co jsem udelala spatne proc poslechne kazdeho krome mne.uz zacinam byt mirne zoufala.