Re: Znám to z vlastní zkušenosti

Ahoj, musela jsem se smát. U nás je to prakticky to samé až na to, že mám dva kluky. Mareček do roka byl jak hříbek. Kam jsem jej posadila, tam jsem ho našla. Jen v noci si myslel, že spánek je zbytečný. Takže jsme s manželem drželi služby a střídali se v houpání a vožení kočárku. Nakonec jsme to vyřešili tak že spal s náma v posteli a to až do doby než se narodil Ondřej.Jinak Marek od roku začal honem všechno dohánět a v 1,5 roce dokázal odříkat Princeznička na bále ... nebo Polámal se mraveneček.Neustále se na něco vyptával a choval se jak malý dospělák. Ted´v 7letech mi přijde, že má už pubertu. A ten mladší...ve 4měsících se začal chytat postranice kočárku, kleknul si a pak stoupnul. V 6ti měsítích začal chodit. O té doby se snad ani nezastavil. V noci to docela ujde. Jelikož několikrát přelezl postýlku, tak od 1,5 roku spí na posteli.Chvíli v noci cestoval po bytě, ale ted´už je to dobrý. Ondra je nenechavec. Na všechno musí šáhnout a ta jeho osobnost....občas se přistihnem, že já i manžel posloucháme jeho.Knížky si neprohlíží, nevydrží u toho, měl by už umět nějakou říkanku, ale na to nemá trpělivost. No prostě, to co neumí dohání fyzicky. O Marečka se babička s tetou perou, ale u Ondráška říkají až mu bude rok, dva ted´zas až v pěti letech. Mám strach že až půjde do školky, tak mi ho vrátí. On snad nemá ani pud sebezáchovy. Něco se mu stane, ale za chvilku to udělá zas. Např. tuhle ho kousnul pes. S manželem jsme ranku vyčistili, jdeme ven, tam jsme potkali onoho psa a náš mladej šel k němu zas!:) Dřív jsem byla z toho nešťastná, ale teď už to beru z nadhledem. Užívám si kluků a jejich lumpačin. A okolí si může myslet co chce.