Že si přesto pořídili v krátké době další dítě

Milé maminky s aspoň jedním hyperaktivním dítkem, nejlépe prvním v pořadí...., divím se a obdivuji, když si přes spoustu práce si pořídíte další mimi a v třeba 2 roky po prvním.... Já měla spíš pocit, že když je první děcko náročné na výchovu, že by mělo teoreticky odradit od pořizování druhého mimi. V lepším případě s větším odstupem od prvního, kdy se přece jen trochu zklidní a navíc je víc soběstačný při oblíkání, hygieně atd. - v tomto se dá více soustředit na opečovávání druhého, dále starší už chodí do školky či školy, takže si na chvíli od něj maminka "odpočine" a v klidu se chvili věnuje mimi. Sama mám dcerku velmi živou, je jí 2.5 roku a do jejích 2 let byla jak trdlo, které se řítí do všeho a žere co se dá, tak jsem ji musela opravdu hlídat, aby se jí nic nestalo, či se neotrávila ( to se už jednou stalo - v 8měs. při přebalování otevřela a napila se očních kapek, kt. jsem běžně jí kapavala do očička ). Až po druhém roce se přece jen v něčem zklidňuje, i když má někdy silné vztekací chvíle atd. aspoň si začala chvíli hrát sama. Ale do jejích 2 let jsem ani na těhotenství neměla ani pomyšlení, dokonce mi bylo spíš nevolno při tomto pomyšlení.. Naopak když dcerka spala přes poledne, tak jsem byla ráda, že si mohu sednout a odpočinout, případně dodělat nějakou práci a nevím, co bych dělala, kdybych měla další dítě a tedy ztratit možnost si přes den na chvili odpočinout. Mám pocit, že bych po době fyzicky zkolabovala...Případně těhotenství s malým divochem musí být velmi fyzicky náročné? Jak jste to maminky dělaly, že jste to zvládly a nelitala vám péra z hlavy? Sama v budoucnu uvažuji o dalším, ale asi 4 roky od sebe ( snad to nebude velky vekový rozdíl?), na menší než 2.5 roční rozdíl bych si netroufala, co kdyby druhé bylo taky takové divoké a rozežrané jako první?
Moc mě zajímají vaše názory, možná se trochu odchylujeme od tématu, snad by se dala založit nějaká diskusní skupina?