Jedináčci

Jak už jsem tu psala,oba s mužem jsme jedináčci a naše touha po velké rodině je zcela totožná.Oba jsme zažívali jako děti touhu po sourozencích,a to jak po mladších,tak po stařších.Já sice nakonec sourozence měla,ale nevlastní,vyrůstali s otcem,viděla jsem je jedenkrát za 14 dní-to je o ničem a naopak to mou touhu po vlastním sourozenci ještě stupňovalo.Myslela jsem,že dělám dobře,že chci hodně dětí a myslím si to ostatně dodnes.Podle mě,je to přes občasnou náročnost úžasná škola života,zkoušejí vzájemně své síly,jak se prosadit,různé role,atd...My jedináčkové jsme měli vše dost snadné,rodiče měli více sil a času,takže nám více "umetali"cestičky.Naše děti se musí více snažit sami a už teď vidím,jak jsou samostatnější oproti mně v jejich věku.