Těhotenská cukrovka

Ahoj,

já jsem před 2 měsíci porodila krásnou a doufám, že zdravou holčičku. Chtěla bych se zeptat, jak se pozná, zda má děťátko nějaké následky, pokud matka měla v těhotenství cukrovku. Budu moc ráda, když mi dáš vědět, protože mám pořád trošičku strach jestli jsem něco nezanedbala. Malá vypadá moc dobře, je samý faldík, ale má hrozný problémy s bříškem. Ublinkává a trápí jí silný koliky, někdy s ní prosedím celou noc v náručí a ona se co 5 minut svíjí v křečích. Zkoušeli jsem všechno a nic nepomáhá.

Můj příběh s cukrovkou je jiný. Zjistili mi jí někdy ve 20. týdnu. Lékařka mě poslala na test, protože jsem hodně rychle přibrala. Neřekli mi, že mi vyšel špatný výsledek jen o jednu desetinu, zato mě parádně vystrašili, co všechno může s miminkem být. Musela jsem chodit každých 14 dní na kontrolu, musela jsem si 7 x denně měřit hladinu cukru (odběr kapky krve byl pro mě horor, protože mám panickou hrůzu z jehel) a dodržovat přísnou dietu. Po týdnu jsem se z toho zhroutila, zhubla jsem 3 kila a vybrečela nejmíň rybník.

S manželem jsme prohledali internet a našli, že můj výsledek glykemické křivky 7,9 je naprosto v pohodě, že to mohla být náhoda a vzhledem k mému stavu jsme upustili od diety a hlavně zvolnili měření (já jsem se totiž nedokázala bodnout a raději jsem se stříhala nůžtičkama, no horor).

Nakonec jsem žádnou dietu nedržela, ale stejně ve mě hlodal červík strachu o miminko, zvlášť když mě neustále děsili, že to bude obr s nedovyvynutými plícemi apod. Jeden den v týdnu jsem zkoušela dodržovat dietu a měřit se. Občas se mi stalo, že jsem ráno snědla krajíc chleba s máslem a měla jsem 8, to mě trochu rozhodilo, tak jsem raději k obědu měla zase jen krajíc chleba, jogurt a kedlubu a měla jsem 8,1. Večer jsem se s brekem nacpala tvarohovýma knedlíčkama s jahodama s cukrem a šlehačkou a měla jsem 6,2. Do teď mi to není jasný.

Kontroly obnášely vždy 4 hodinové čekání v přeplněné čekárně v nemocnici a ještě ke všemu mě vždycky odebrali krev perem, ve kterém neměnili jehlu! Do teď mám hrůzu, jestli jsem nemohla dostat žloutenku nemluvím o něčem horším. Když jsem se konečně dostala do ordinace, tak jsme nahlásila vše v normě (což mi vycházelo i podle jejich odběru) a lékařka mě vypakovala.

Když mi řekli, že kvůli "údajné" cukrovce budu muset porodit císařským řezem o 14 dní dříve, což po mých protestech zmírnili na pokus o porod do stanoveného termínu nebo mi ho vyvolají, tak to se mnou dost otřáslo a s manželem jsme se jako příznivci přirozeného porodu rozhodli, udělat vše proto, aby jsme se tomu vyhnuli.

Nakonec jsme vybrali porodnici v Ivančicích (do Vrchlabí jsme si netroufli, protože mi našli ještě nějaké další komplikace). Tam jsem také chodila na kontroly před porodem. Když tam viděli mou dokumentaci, tak se nejdřív zhrozili, ale poté mi sám pan primář, řekl, ať si užívám poslední týdny těhotenství v klidu, že je děťátko akorát (pouze mi prohmatal břicho) a že mi nic vyvolávat nebudou, pokud nebudu přenášet 14 dní. Ani nevíte, jak se mi ulevilo,ale výčitky pokaždé, když jsme jedla čokoládu mě neopustily.

Porodila 10 dní po prvním termínu (dle UTZ) a 3 dny po posledním (dle MS) nádhernou holčičku, která měla 50 cm a 3.500 g. Kojení nám šlo výborně, malá by i teď jedla pořád :o). Samozřejmě, že ze začátku jsem si užila popraskané bradavky a už 2 x i zánět prsu, ale nakonec jsme vše zvládli.

Obdivuji vaši trpělivost a sílu s jakou jste překonala nesnáze v porodnici. Já z toho měla hrozný strach, a proto jsem trvala na tom, že chci být i v porodnici s manželem a v Ivančicích nám to naštěstí umožnili. Měli jsme jednolůžkový pokoj (jsou tam jen jedno- a dvojlůžkové pokoje) a manžel tam s námi přspával na matračce a hrozně mi pomohl.

První dny jsme malou ani neunesla a tak uměl přebalovt dříve než já :o). Ve dvou jsme zvládli všechny nesnáze s nadhledem a byla to pro nás ta nejůžasnější dovolená, také díky vstřícnému personálu. Dokonce mi tam udělali po porodu znovu glykemickou křivku, abych nemusela s malou čekat na diabetologii v nemocnici a vše mi vyšlo v normě.

Jaké bylo ale moje překvapení, když jsem šla vítězoslavně vrátit glukometr a předložila svoje výsledky z porodnice včetně zprávy, že mám miminko akorát a naprosto vyvynuté :o). Sestřička se podívala na moje výsledky a naznala, že stejně musím na glykemickou křivku k nim, že mají jiné hodnoty, že bych takhle od nich neměl pokoj. Když mi to vyjde dobře, tak budu moct na kontrolu až za rok. Dost mě to zaskočilo, a tak jsem chtěla alespoň aby mě objednali na určitou hodinu, abych mohla malou nechat u babičky a stihla to absolvovat mezi kojením (trvá to 2 hod,) a nemusela s ní čekat v nemocnici plné nemocných lidí. Na to mi řekla, že to nejde, ať si vezmu malou sebou. Když jsem se ptala, jesli nebudou taky nějak vyšetřovat malou, tak mi řekla, že to udělali v porodnici. O ničem takovém, ale nevím a ani v zprávě nic takového není. Na závěr mi ani nedala žádné potvrzení, že jsem vrátila glukometr. Když mi ho dávali, tak jsem musela podepsat stoh lejster a předkládat občanku a teď si to prý odepíšou a i přes moje výhrady mi to odmítla potvrdit.

Rozčíli mě tak, že jsem se zařekla, že tam už v životě nepůjdu a taky jsem tam zatím nešla. Měla jsem přijít do 2 měsíců věku miminka a to už jsem zdárně prošvihla. Teď čekám, co se stane a hlvně doufám, že je malá v pořádku.

Myslím, že je velká škoda, že nedali vaší holčičce šanci přijít na svět v tu správnou chvíli a zbytečně vám oběma zkomplikovali začátky, ale už je to pryč a je fajn, že ses s tím vyrovnala.

Je ale hrozné, že takhle zacházejí s těhotnými maminkami. Rutynní vyvolávání porodů je téměř zločin, zvlášť když dnes mají lékaři k ruce takové přístroje jako je UTZ. Zajímavé je, že mám kamárákdy, které neměli cukrovku a nechali je rodit 5 kg dítě, což se neobešlo bez problémů.

Budu moc ráda, když mi napíšeš, jaké vám dělali po porodu vyšetření a co vám řekli. Hodně radosti z miminka přeje
Marta