Re: Dotaz

Libiku, asi zase se pases na emocech jinych, abys si ujistila ohledne sveho vlastniho porodu. Nicmene, uvedomuji si, ze to ja jsem ta nejvice netaktni, ktera stale pronasleduje jednou tehotnou – a proto se te hned omlouvam.
Ono vubec neni tak snadny s tim obhajovanim svych prav v porodnici. Je to zvlastni situace, kdyz clovek je nejenom zeslably, nema prilis moc voleb, kam jinam ted na posledni chvili nebo uz behem porodu odesel, je take od porodniho zazitku omamen a hlavne se boji nejenom o sobe. Ja jsem rodila uz v zralym veku, mela jsem zivotni zkusenost, jak prizpusobit si v ruznych kulturech, mela jsem uz dokonceny doktorat a obvykle pro argumenty daleko nechodim, ale neprovedla jsem zadnou slavnou revoluci v porodnici .
Ja obdivuji nejenom silu Mileny, ale i odvahu popsat sve chovani, ktery je samotne se nezda uplne spravny. To spise doktori by meli propadat hanbou nad neodbornym chovanim – a proto je skvele, ze takove clanky se objevuji. Mne na univerzite ucitele stale zduraznovali, ze dulezita soucast odbornosti je schopnost vysvetlit to, co delam, nejenom odborne ale take i laicky, detailne ale take i kratce. Odpoved, ze neco se dela proto, ze to se tak dela, hodi se jedine pro delnika! Reklamni lzi porodnic (co to bylo za baby-friendly porodnice!) je kapitola sama pro sebe. Sestry skutecne nemaji schopnost odhadnout, co se deje v hlave rodicky, ale jestli by existovala bezna a vsem pristupna moznost nevstevovat pred porodem svoji PA a s ni rodit, tak ta PA urcite udelala by si cas pohovorit, co budouci rodicka si preje, jaka to je osobnost, a v uplne solidarite s rodickou, o ktere je jeji povolani zavazuje, prosazovala by jeji zajmy.