Cukrovka skutečná-nejen ta těhotenská

Ahoj holky,
když jsem četla úvodní článek běhal mi mráz po zádech.Úplně se mi vybavil můpj porod před 1,5r v Ostravě.Já sama jsem diabetička od 20 let,nyní mám 34.
Přesto ,že jsem četla o všech rizikách miminko jsme s manželem chtěli a ani na okamžik jsme si nepřipouštěli,že by se něco mohlo stát.Bohužel dlouho nepřicházelo.Léčila jsem se v centru asist repr.atd.Ale o tom psát nechci.
Každý měsic jsem testovala,zda se zadařilo a když se pak zadařilo zjistila jsem to až v 8týdnu.Měla jsem dost náročnou práci a menzes si dělal co chtěl.Z hrůzou jsem si uvědomila,že moje glykemky nebyly poslední dobou nijak super.Množství papírků,které máme k dispozici sotva pokryjí 1meření denně.V těhotenství mi pár přidali,ale 8x jak tady někdo píše to fakt nebylo,zhruba na 3x denně.Od svých známých jsem věděla,co mě čeká.Pobyty v nemocnici,porod v 38t.Snažila jsem se tomu všemožně vyhnout,držet se zuby nehty.Moje průměrná hodnota glykemie byla 5-lékařka navýsost spokojená.Však jsem taky okamžitě opustila zaměstnání a zůstala doma.Trápily mě i těhotenské nevolnosti a v tomto období dodržovat nějaký režim to je fakt paráda.Víte holky,je to něco jiného držet se pár měsíců,ale co držet se celý život s vyhlídkami komplikací,kterými nás všichni doktoři straší.není to ani tak o jídle,ale o životní pohodě,psychice,klidu.Poznala jsem to na vlastní kůži,když jsem byla coby těhule těch pár měsíců doma.Držet glykemku byla hračka oproti tomu stresu,který jsem prožívala v práci a v běžném životě.
Trochu jsem se rozepsala-omlouvám se.Chtěla jsem Vám napsat jak dopadl můj porod.Vyvolávaný v 38t.I přes to,že těh. cesty nebyly vůbec připravené-tak na 20% jak jsem se dozvěděla asi týden po porodu.Po 24h trápení-stahy taky nastaly okamžitě po zavední prost.,ale jaksi jsem se neotvírala, se malý narodil císařským řezem v epidurálním znecitlivění.Na JIP mi bylo divné,že malého nenesou na kojení.Nikdo mi nic neřekl,až manžel volal,že i malý je na JIP protože má nějaké dýchací potíže.při narození měl hypoglykemii.Myslím si,že i z toho jak ho chudáka nutili na svět dřív než měli.
48h jsem nic nejedla a pak po mě chtěli abych vstala.No paráda.Maleho mi přiložili 5. den.Nehctěl sát.sestry nadávaly,že mám tvrdá prsa a mám odstříkávat.Maminy,která leží na šestineděli a má díte na JIP si nikdo ani nevšimne.Co chce?Nastal kolotoč-co 3h chodit na JIP a pokoušet se kojit.Hodina snažení a pak ho před mýma očima nasondovali hadičkou.A pak měl chtít pít!nato jsem se vrátila na pokoj a další minimálně hodinu se snažila v horké sprše odstříkat mléko.Zkuste si to zpočítat na odpočinek jsem neměla ani celou hodinu.mezitím jsem se ještě tak spotila,že jsem v noci i 2x převlékala celou postel a pyžamo.Vše se dalo ždímat a do toho všeho mi v době mého mini odpočinku přišla sestra změřit cukr,protože pan doktor říkal.Snažně jsme ho prosila o to,abych si mohla změřit v jinou dobu at mě sestry nemusí budit v době kdy mám opravdu málo odpočinku.Nešlo to.Až když jsem se ůnavou zhroutila začali se o mě zajímat a pak mi stejně řekli,že jsem měkota.Pořádně kojit jsme začli až doma,kam jsme se dostali po 14dnech.několikrát u nás byla laktační poradkyně,která mi zapůkčila el. odsávačku a já kojila a odsávala,kojila a odsávala.Kojili jsme přes klobouček-bohužel,ale jinak to nešlo.Neprožila jsem 6nedělí ,ale 6měsíční jak říkám já.Zhubla jsem o 10kg - než byla má normální váha na 50kg.Třepala jsem se,ale kojila jsem do 10 měsíců.Můj chlapeček je zdravý,pěkně papá,je to šikula a jak říká pan doktor na svých 1,5r brebentí jak 2,5letý a přes den už nenosí plíny.je to divoch a mám co dělat ho uhlídat.Glykemka mi lítá až hrůza-to z únavy.Strašně bych chtěla ještě jedno miminko,ale bojím se zas toho porodu,proseděných hodin v čekárnách gynekologa a diabetologa,kam jsem musela co 14dní dojíždět do Ostravy-bydlím 30km od ní.Výprava na celý den a fakt šíleně únavná.A stejně mě nikdo nevyšetřoval jen si prostě museli udělat čárku,že jsme tam byla.A chci vám říci,že o porodu se mnou diskutovat nehodlali,přesto,že mám 2 VŠ a myslím,si,že jsem se fakt velmi intenzivně o vše zajímala a doktora,ke kterému jsem coby gynekologovi spacialistovi na rizikové těhotenství chodila,přes porod v 38.t nejede vlak-řekli mi-taková je praxe!!!!!!!!!
Dodnes mě nikdo nepřesvědčí o tom,že bylo riziko vyvolávat porod,když porodní cesty nebyly připravené.Můj syn by si tu JIPku mohl ušetřit.

Chci ještě jedno mimi,ale cesta k němu bude asi moc těžká.Ale jsou horší věci a věřím,že i toto nějak zvládneme.
Člověk si někdy připadá jako kus věci a ne jako bytost,která má srdce a taky svůj rozum.Jo muj syn měl porodní váhu 3,5kg.Jiným ženám se rodili kluci i kolem 5kg a nebyly to diabetičky.
JInak chci napsat těm holkám,které měly těhotenskou cukrovku-v žádném případě je nechci strašit,aby ve svém zájmu svůj cukr aspoň 1x za rok sledovali.V okruhu svých známých mám několik holek-dibetiček,které taky měly jen "těhotenskou cukrovku" a za pár let ......Takže lepší je tomu trochu předcházet a svoji slinivku šetřit vhodnou dietou.
Snad jsem Vás svým dlouhým přáspěvkem neodradila,ale moc mi pomohlo-tedy mému srdíčku,že jsem se z toho mohla i po 1,5r vypsat.
Ta ahoj a samá zdravá miminka!