Re: Jak to tak ctu...
Danielo, já jsem zas byla strašně šťastná, že můj první syn dudlíka přijal...U druhého syna jsem ho radši pořídila hned do porodnice a obávala jsem se, že ho třeba nebude chtít...Naštěstí s ním neměl vůbec problémy...Jestli bude třetí dítě, zase beru dudlíka hned do porodnice, blahořečím tomu, kdo něco podobnýho vymyslel...Oba kluci měli dudlíky na šňůrce jako hračku, uklid%novátko, na spaní, na ůlek, na spadnutí..Stačilo je pochovat, dát dudlíka a hned se uklidnili..Oba spali od cca 5 měsíců celou noc, bez pití, bez jakéhokoli uspávání, jenom jsem je dala do psotýlky, jednoho dudlíka do pusy, jednoho s korálkama do ruky , pohladila a už spali..Stejně tak odpoledne, nikdy jsem nepotřebovala ani chvilku uspávat...
S odnaučováním jsem neměla vůbec žádný problém, asi to chce vystihnout pravý čas...A taky si myslím, že se to u nás s tím odnaučováním přehání, důdání má na psychiku dětí pozitivní vliv, většina z nich si místo toho pak začne cucat palec a to může být problém...
Jak říkám, já jsem šťastná, že obě moje děti dudlíka chtěly....
Odpovědět