dudu

Jak si to tu tak čtu, tak mě potěšilo, že v tom nejsem sama. Už nějaký čas posloucháme: "Taková velká holčička a tak škaredý dudlík v pusince" nebo: "Anetko honem zahoď ten dudu", ze všech babičkovských, dědečkovských i jiných (převážně o generaci starších)úst. a naše Ája z vesela dudlá dál. a to nejen v noci. Taky přes den, především, když je smutná, unavená, něco ji bolí... Zapomene jen, když dostane kokina, nebo při hře. ale sedne na kočár nebo do auta a chce ho zas. Navíc nám ve svých 19-ti měsících skoro nemluví a tak když ho nemá, projevuje se jen řevem. S tím mluvenínm bych taky potřebovala poradit. Naše Ája si vystačí s HAM, AUTO, MAMA, TATA, HOP, BUM, HOUPA, možná ještě nějaké, na které si nemůžu vzpomenout, zvuky asi deseti zvířat a konec. Marně se na ni snažíme všichni mluvit. Opakujeme jí pořád dokola slova jako čaj, dej, koko.... a nic. Na co potřebuje, to ukáže. Dobře ví, že ji chápeme a když děláme, že ne, tak nastane opět řev, s hlasitostí hladového tygra. Už jsme z toho nešťastní.