Re: Mikuláš

Musím říct, že nápadů, jak připravit dceru o dudlíka jsem měli několik,a taky těch rádců. Už když se narodila a dudlík dostala poprvé jsem si říkala, jak je to nefér,jí ho dávat a za dva roky zase brát. Se synem to bylo naprosto jednoduché, protože ten si dudlík sám, někdy v roce, prokousnul a pak se po něm již nescháněl. Natálka, ale toho svého NUNU měla na spaní,cestování v autě, a čím se blížil Mikuláš, tak mi připadalo, že ho vyžaduje čím dál častěji, a to i ve dne. Jako kdyby něco tušila. Nakonec jsme to udělali naprosto stejným způsobem. Řekli jsme jí, že příjde hodný pan Mikuláš a za jejího NUNU jí dá nějaké dárečky.Kupodivu to zabralo, i když s těmi lyžičkami,které dostala,chodila první týden i spát. Ale asi tak první 3 dny se bránila hlavně tomu polednímu spánku.