Díky za článek

Milá Evo,
za to, co jste pro Toma udělali zasloužíte moc a moc díků a je dobře, že lidé s tak otevřeným srdcem ještě existují. Příběh jsem si přečetla se zájmem a pevně doufám, že po tak dlouhé odmlce nezůstane jen u tohoto dílu,trochu neveselého kvůli barbarskému chování rodičů a že nám napíšete i jiné zkušenosti jak život ve třech vypadá i z těch lepších stránek.
Přidávám se k názoru čtenářek přede mnou, že pokud není kontakt s babi a dědou nějak nutný, omezila bych ho na nula- jejich vlažný přístup atd. ...já bych se bála že v nestřežené chvíli kdy tam nebudeš jim to prostě ujede, neudrží se a něco plácnou, co by tomu malému mohlo hrozně ublížit, pokud to v nich je, to vše co na tebe vykřičeli, pak je jen otázka, kdy s tím zase spustí. Co druzí prarodiče, pokud je ještě máte?
Přeji Vám mnoho rodinného štěstí a mimochodem: Tom je moc roztomilý klučina :--))
Klaudianka